Příklad s rybičkama

Já bych se ještě vrátil k tomu minulému příkladu s rybičkama. Myslím, že není úplně komplexní. Představme si, že rybička je rozumná, setrvává v bezpečné vzdálenosti od výlevky a pozoruje ty méně opatrné rybičky, které si s výlevkou hrají. Co uvidí? Jak se některé neopatrné rybičky přiblíží k výlevce a tam zůstávají. Dál už nepadají, protože na samém okraji výlevky už neplyne čas. Rozumná rybička tedy pouze vidí, jak se v okolí výlevky hromadí neopatrné rybičky, ale nikdy do ní nespadnou. V okolí výlevky houstne voda i těla rybiček. Žádná výlevka z pohledu z venčí tedy vlastně neexistuje. Nikdy neměla dostatek toho "vnějšího" času vzniknout. Jak vlastně tedy vznikne černá díra, když ani nekonečně dlouhá doba na to nestačí?

Re: Příklad s rybičkama

Rozumná rybička neuvidí nic, protože celý experiment probíhal za tmy. Takže musí komunikovat s pomocí feromonů. Čím silnější je proud, který blbější rybku strhává do výlevky, tím nižší je koncentrace feromonů, kterou chytrá rybka ucítí. A od jisté hranice už nic ani nevidí, ani necítí. A to místo, kde už čas neplyne asi bude ještě o něco dál.

Vysvětlil jsem to správně, nebo je ta metafora úplně blbá?

„To je ale krásná, obrovská, přírodní…jaderná puma!“

To je skutečná romantika!

Re: „To je ale krásná, obrovská, přírodní…jaderná puma!“

Pravda.:) Feynman (tusim v Prednaskach) psal, ze pohled na hvezdne nebe je pro nej o to vetsi romantika, kdyz vi odkud se to svetlo hvezd bere, a ze se vlastne diva svetlo mozna davno vyhaslych hvezd. Jestli ten vyrok najdu, tak ho sem dodam.

No pěkné

Pěkné povídání, zejména se mi líbí to postupné nabalování. Ale někde mi schází noha, která ta tělesa nakopla do rotace.

Re: No pěkné

Smyslem mého povídání o hvězdách nebylo ani tak vysvětlit čtenáři způsob jejich vzniku, jako spíš poukázat na strašlivé síly, které ve vesmíru působí. Jinak by totiž příští díl,  ve kterém budu popisovat "schopnosti" černých děr mohl vyznít jako výkřik do tmy. Právě proto jsem se snažila nedostat do křížku s pojmy jako "inflace vesmíru" apod. (Přesto se jim, coby velkým otazníkům moderní vědy, plánuji v jednom z dalších dílů v pár odstavcích věnovat.)

pěkné,

jen nesouhlasím s tou stabilitou jader železa, pokud to není myšleno tak, že je to poslední prvek, při jehož syntéze, resp. jader, se ještě uvolňuje energie. Existují těžší a stabilnější prvky, nicméně při tvorbě jejich jader se energie neuvolňuje, nýbrž spotřebovává.

Re: pěkné,

abych to doplnil

U velkých jader je tedy k zajištění stability jádra nutné nalézt určitý kompromis mezi počtem protonů a neutronů. Ukazuje se však, že existuje určitá hranice, za kterou již neutrony nejsou schopny zajistit existenci stabilního jádra. Touto hranicí je izotop , který představuje nejtěžší stabilní nuklid. Všechna jádra, pro jejichž atomové číslo platí Z > 83, nebo jejichž nukleonové číslo splňuje podmínku A > 209, podléhají samovolnému, tzv. radioaktivnímu, rozpadu na jádra lehčích prvků.

Korekce

Černá díra není konec. Jsou tu ještě vakuové fluktuace které jí po dostatečně dlouhé době zrecyklují ale to je na hodně hodně dlouho..

Re: Korekce

Na černé díry se v jednom z dalších dílů podívám pořádně pod lupou, z pohledu kvantové mechaniky. Jejich "vypařování", kvantové fluktuace a podobné lahůdky se samozřejmě pokusím jednoduše a stručně vysvětlit Jak to dopadne je zatím...ve hvězdách :-D

Moc hezky píšete..

jen bych asi změnil editor, ty komandy kazí dojem z četby..